Mělo to tak být? Anebo také ne!

Ano, život je plný karambolů a proměnných a některé situace jsou shůry skutečně dané. Umře-li nám blízký člověk a nedejbože velmi mladý, nelze to vrátit a jistě to tak mělo být. Mělo se to stát, neboť fungují zákony, které přesahují běžné lidské vnímání. Pak nám nezbývá nic jiného, než se s událostí vnitřně smířit, smířit se se sebou samotnými, propustit tíhu a zase začít žít, dovolit si zase radovat se.

Jsou ale situace, které změnit lze, které máme plně ve svých rukách a my jsme jejich hybateli. Situace, kdy jste konfrontováni s vlastními emocemi, ať už v partnerství, ve vztahu k rodičům, šéfovi nebo kamarádům, ve vztahu k práci samotné, financím či jídlu. Pakliže po desáté dietě skončíte s kelímkem nutelly v ruce, možná si řeknete: „Prostě asi mám být tlustá a měla bych se s tím smířit.“ Když si na vás v práci již potřetí zasedl šéf, říkáte si: „Asi to tak mělo být, hold mám jít jinam.“ Když vám nevyšlo třetí manželství, napadne vás, že to tak mělo být a někde na vás čeká skutečně ta pravá láska. Ale jste si tím jisti? Opravdu se v tom cítíte dobře? Co když to tak vůbec být nemuselo?

Jedna věc je přijmout se v tom, že zrovna nejsme dokonalí, zaujmout postoj: „Možná jím momentálně nezdravě a mám nadváhu. Nelíbí se mi to, ale i přesto se miluji a cením si sebe.“ A právě z lásky k sobě začneme nacházet cesty, jak více vnímat své tělo, souvislosti, poslouchat jej a být i k němu více ohleduplní. Pak svůj stav, v uvedeném příkladě svou tělesnou konstituci (nebo cokoliv jiného ve svém životě), můžeme skutečně změnit. Opačným postojem je však přístup: „Nelíbí se mi to, ale asi to tak mělo být. Něco jiného, někdo jiný určil můj osud, mě se to nelíbí, ale co mám dělat. Trpím, ale přijímám to.“

Jako lidské bytosti jsme tady proto, abychom se o sobě učili. Abychom pochopili, že jsme tvůrci, a osvojili si tento tvůrčí proces. My sami si svůj život tvoříme. Co to znamená? Že si tvoříme i životní situace a okolnosti, vytváříme si životní příležitosti nebo také NEpříležitosti.

A jak to funguje? Když si například nevěříte, naleznete si zcela podvědomě práci, kde si na vás šéf zasedne. Vy to dovolíte, protože se bojíte práci ztratit. Nevěříte, že byste třeba našli něco lepšího, nevěříte, že jste v právu apod. Vaše práce vám dává příležitost uvidět svou nesebedůvěru a naučit se sebedůvěře. Učí vás povyrůst a zbavit se svého omezení. Když vám to ale z jakéhokoliv důvodu nepůjde, dostanete příležitost povyrůst hned v další práci, neboť vám ukáže v bleděmodrém totéž. Když už je to po třetí, po čtvrté, je otázkou, jestli to tak skutečně mělo být?

Jestli se vám v životě stále cyklí stejné situace, svůj život vnímáte jak na houpačce, není vám v tom dobře a ještě říkáte (nebo zastáváte postoj), že to tak mělo být, berete sami sobě sílu! Sílu tvořit život takový, jaký ho chcete. „Mělo to tak být“ je pro vás únik. Schováváte se za onu větu, abyste neviděli své dřívější nezdary. Nebo je možná i vidíte, ale bráníte se do nich hluboce proniknout a ptát se proč? Anebo i víte proč, ale bráníte se uchopit, co vás situace učí. Učí vás přestat se snažit a začít skutečně konat! Přestaňte se snažit vytvářet svůj život – tvořte jej!