5 nejčastějších obranných mechanismů

12. 2. 2019 | Osobní růst | Iva Filipi

Denně se ocitáme ve víru událostí, které nás formují. Denně nám naše mysl posílá do mozku nespočet receptů, jak tyto události zpracovat. Některé situace dusíme hořkým nádechem křivdy, jiné osolíme pichlavou poznámkou. Jednou z rukávu vytáhneme kyselý úsměv či významně mlčíme. Podruhé se uvaříme sami a uvědomění se častokrát dostaví až s nemocí.

Nejde o jídlo jako takové, jde o přísady a způsob, jakým dochucujeme a tvoříme. Stejně jako v životě. Nejde o situace, jaké prožíváme, ale jak jimi procházíme a jakou zkušenost si z nich bereme. To je podstata životního receptu.

Říká se, že chuť může být dobrým průvodcem naší psychiky. Například častá potřeba tučného jídla může signalizovat potlačený strach. Touha po mase pro změnu potřebu něco vybudovat či zvládnout. Kořeněná nebo slaná chuť může poukazovat na pocity tíhy, tlaku a stresu. Naopak chuť na sladké může symbolizovat hledání chybějící jistoty a bezpečí nebo pocity prázdnoty a touhu po lásce ve vztazích.

Autorka článku

Ing. Iva Filipi - koučka a mentorka

Jsem koučka a mentorka se specializací na oblast partnerských vztahů, sebepřijetí a znovunalezení ženství. Pracuji s lidmi, kteří se nacházejí v partnerských krizích, mají snížené sebevědomí nebo hledají balanci mezi pracovním a osobním životem. Zajímám se o čínskou medicínu a psychosomatiku.

Celý profil

Chuť vnímáme nejen na fyzické úrovni, ale i na energetické resp. emoční úrovni. Oproti chuťovým pohárkům mají tyto naše emoční chutě jednu skrytou vlastnost – pokud je neumíme nebo nechceme strávit, začnou nám nabourávat imunitu, oslabovat orgány a přetěžovat nervový systém. Přetrvávající chuť někomu takříkajíc vlepit, chuť někoho urazit nebo chuť ode všeho utéct mohou signalizovat, že v sobě držíme něco, co pomalu ale jistě bobtná a zákonitě potřebuje ven. Potlačované emoce a vnitřní nespokojenost z nás pak vyvěrá v těchto nejčastějších podobách:

Agrese

Nevinná poznámka druhého člověka nás přivede do varu a my útočíme – ať slovně či fyzicky. Ironické poznámky či vulgarismy létají vzduchem jako jedovaté šípy a z pohlavku či jiného fyzického útoku se nám stejně neuleví. Krátkodobě možná, ale podstatu věci – Proč vlastně reagujeme útokem? – vůbec neřešíme. Za naším vztekem se totiž většinou hluboko uvnitř skrývá velká bolest. Otevřená rána, kterou pokud nezahojíme a nezpracujeme, nám dost pravděpodobně bude znepříjemňovat celý náš život.

 

Oběť

Je dobré si čas od času vylít srdce a ulevit si. Ale častou nespokojenost s něčím je dobré prozkoumat hlouběji. Ptát se sami sebe, co nám skutečně vadí: “Často si stěžuji. Okolí/partner mě často nechápe a vidí ve mně jen to špatné. Cokoliv udělám, je to vždycky špatně.” Pokud jsou toto naše časté myšlenky, tak dost pravděpodobně žijeme v mechanismu oběti. To znamená, že problém vidíme pouze kolem sebe, vnitřní pohled a dialog ale odmítáme. Pokud nám něco nevyhovuje, můžeme to změnit. Změna ale musí vzejít od nás. Okolí je totiž jen reakcí, odrazem našich postojů. Pokud si tedy budeme myslet, že něco nedokážeme nebo že jsme obklopeni zlostí a křivdou, okolí se k nám bude přesně takto chovat a potvrzovat nám naši domnělou nedostatečnost či nespravedlnost – ať slovy nebo činy.

 

Izolace

Svým způsobem se jedná o formu útěku. Nechceme čelit nepříjemným situacím a ani sami sobě. V nepříjemných situacích se tedy radši stáhneme a mlčíme. Vyčkáváme, až to bude za námi a vyřeší se to. Uvnitř nás se ale nic nevyřeší. Jsme ale stále napjatí, cloumají námi smíšené pocity a není nám dobře ani po těle. Časem pochopíme, že tento ochranný krunýř není ochranou, ale zdí, která nás od života venku oddělila a my žijeme ve vnitřní i vnější prázdnotě.

Rezignace

Není nám v něčem nebo s někým dobře. Míváme často tendenci ze situace či vztahu odejít. Na věcech ani druhých, kteří pro nás byli důležití, nám přestává záležet a ztrácíme o ně zájem. Postupně vše opouštíme. V jádru ale opouštíme hlavně sami sebe. Je to podobné jako žít s krunýřem. I tady časem pochopíme, že krunýř nás spíš táhne ke dnu než k pocitu bezpečí.

Humor

Srdečný a upřímný smích léčí. Jeho terapeutické účinky v podobě snížení hladiny stresového hormonu kortizolu, uvolnění endorfinů či posílení imunity mluví samy za sebe.

Křečovitý smích, zesměšňování a rádoby vtipné zlehčování nás ale od křivky zdraví a psychické vyrovnanosti vzdaluje. Je příjemné si ze sebe umět udělat legraci, ale není žádoucí z toho vytvořit životní postoj. Nezdravým humorem opět jen skrýváme napětí, které je uvnitř nás. Napětí, které signalizuje potlačenou bolest či vztek.

Všechny reakce můžeme chápat jako tzv. emoční hlad. Naše mysl hledá chybějící (potlačené) pocity a hladoví. Pomozme jí hledat a ptejme se tedy sami sebe:

  • co je důvodem naší špatné nálady či smíšených pocitů?
  • jaké životní postoje máme a co nám tyto postoje přinášejí?
  • za co jsme vděční?
  • jaké máme v životě očekávání?
  • co je naším zdrojem dobré nálady?

Dlouhodobě potlačované emoce, vnitřní nespokojenost či negativní životní postoje v kombinaci se stresem a nezdravým stravováním je spolehlivý způsob, jak si zadělat na vážné zdravotní obtíže. Tady je ochrana na místě. Braňme se v ohrožení, ne sami před sebou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Osobní koučink

Dostali jste se do tíživé životní situace a nevíte si rady? Rádi vám pomůžeme! Náš tým koučů je připraven vám během jedné hodiny načrtnout řešení vaší situace. Pomáháme našim klientům v oblasti sebevědomí, partnerských vztahů nebo při depresích a úzkostech.

Více informací naleznete zde: Osobní koučink

Online Akademie

Chcete na sobě pracovat, ale nemáte čas přijet na přednášku nebo osobní koučink? Otevřeli jsme pro vás Online Akademii, ve které vám pravidelně přinášíme online tréninky na zajímavá témata. Můžete se tak vzdělávat z pohodlí svého domova…

Více informací naleznete zde: Online Akademie